Vlastně to vůbec není jednoduché. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, protože syn se mi oženil aniž bych musela hnout prstem. Byla jsem tehdy jen čestným hostem a mým úkolem bylo dovést ho k oltáři. Odcházel k němu s úsměvem a já ho s klidem předala jeho ženě Míše.
Tentokrát jsem ovšem dostala spoustu úkolů včetně toho upéct mraky koláčků do výslužky pro hosty.
Na rozdíl od syna měla dcera mraky požadavků na oblečení ba i na chování během celé akce… Bylo to úsměvné a náročné, ale rozhodla jsem se jí vyhovět. Šla jsem tedy za kultivovanou a snad i elegantní maminku.
Ve chvíli, kdy dcera začala na svatbě slzet, a to bylo na samém počátku, znovu ve mně trklo, jak velký je rozdíl mezi mužem a ženou, synem a dcerou. Věřím ale, že tyhle slzy jí přinesly štěstí.
