Ukázka z dílu s Tomášem Halíkem

 

Na maminku Tomáš Halík vzpomíná jako na neobyčejně jemnou a přesto energickou ženu, která měla v rodině klasickou úlohu manželky začátku dvacátého století. V tomto smyslu stála po boku manžela vždycky v pozadí, ovšem kromě pečlivé starosti o domácnost a syna pomáhala manželovi s bibliografickou praxí. Nutno říct, že rodiče Tomáše Halíka pořád žili v noblesním duchu první republiky. Vzali se po dlouhé sedmnáctileté známosti v roce 1935 a dalších třináct let manželství trpělivě čekali na příchod jediného syna. Jistě nebylo lehké porodit první dítě v čtyřiačtyřiceti letech. Malý Tomáš od prvních krůčků obdivoval maminčino charisma. Bylo nemyslitelné představit si ji v kalhotách či s cigaretou. Marie Halíková byla elegantní, ušlechtilá, měla ohromnou empatii, intuici a sociální citlivost. Tomáš často fascinovaně pozoroval, když si v tramvaji k mamince přisedl cizí člověk a vyprávěl jí svůj život. Maminka budila důvěru a měla obdivuhodnou vlastnost naslouchat druhým. Možná už tehdy se v chlapci Tomášovi formovala schopnost budoucí zpovědnické a psychoterapeutické práce a porozumění. Marie Halíková byla nejen noblesní, ale i statečná dáma. U voleb v roce 1948 odešla volit za plentu, ačkoli to straníci považovali za vážný přestupek, a svého syna manifestačně pojmenovala po Tomáši Masarykovi. Malý Tomáš Halík jako dítě překvapeně slýchal provokativní poznámky: „Ty máš ale pěkné jméno!“ Tomáš byl neuvěřitelně hodné dítě. Vyrůstal v tichosti obklopený obrovským množstvím knih, pod jejichž tíhou praskaly stropy. Jako by se v bytě na rozhraní Nuslí a Pankráce zastavil čas. Odehrávalo se tu něco docela jiného než ve světě kolem. Tomáše bavilo poslouchat hovory dospělých, zejména otcových přátel, zajímavých lidí spojených s kulturou první republiky. Na návštěvu přicházel František Hrubín, v bytě se objevovali čapkovští badatelé z celého světa, mezi nimi i mladičký Václav Havel. Malý Tomáš dokázal mlčky a fascinovaně poslouchat sáhodlouhé debaty intelektuálů. Byl tak hodný, že to dospělé znervózňovalo. Snažili se ho vystrčit mezi děti, maminka pořádala dětské karnevaly a narozeninové oslavy, ale Tomáš byl otrávený. Nebavilo ho kopat do míče ani postrkovat autíčka, a když ho maminka přihlásila do školky u Mánesa, aby se konečně socializoval, šíleně se mezi dětmi nudil. Čas ve školce zabíjel pozorováním vodárenské věže, která byla vidět z okna třídy. Kdykoli pak následujících třicet let kolem věže procházel, zavíral oči. Maminka pochopila, že se jí nepodaří synka ze světa dospělých vystrnadit a po roce ho ze školky odhlásila. Velmi důležitou postavou v dětství Tomáše Halíka byl maminčin bratr Josef Wimmer. Když se Tomáš narodil, byl tento starý mládenec, bývalý úředník zemské porodnice už v penzi a malého synovce si vysloveně užíval. V sobotu ho brával na dlouhé procházky do přírody a vedl s ním filosofické řeči. Inspiroval Tomášův zájem o historii, o Jana Husa a husitství, o vzdálené exotické kraje, o rytíře. Tomáš tak už v první třídě napsal první pokus o knížku a pak od raných školních let až do maturity povídky a romány s historickými náměty. Spolužáci ve škole pochopili, že se od nich stále zadumaný Tomáš Halík jaksi liší, ale respektovali ho. Když byl ve druhé třídě, rodiče zakoupili televizor a v bytě se začali objevovat Tomášovi kamarádi, kteří se chodili dívat na dětské pořady. Mamince bylo jistě příjemné vidět syna mezi dětmi! Tomáš si čím dál víc uvědomoval, že žije v rodině, která stojí v opozici proti komunistickému režimu. Když se v šestnácti letech rozhodl jít na protestní majáles, dostal se do prudkého konfliktu s otcem. Miroslav Halík se o dospívajícího syna oprávněně bál, protože na majálesech, které se od padesátých let konaly na Petříně, se často provolávala protistátní hesla a studentům hrozilo zatčení. Pubertální Tomáš trval na svém. Situaci vyřešila maminka. Prohlásila, že pokud to syn podle svého svědomí tak cítí, a hodlá na majáles jít za každou cenu, nedá se nic dělat. Oblékla si plášť a překvapivě oznámila, že půjde s ním. Nezpanikařila, ani když pak studenty rozháněla policie.

zpět na úvodní stránku