Hladká dlaň přejela Michalovi přes obličej.
„Už to máš docela zahojený.“
Dívka vytlačila z tuby poslední zbytky indulony a rozetřela ji Michalovi po tváři.
„Už máš zase tvářičku jako dětskou prdelku. Zase můžeš mezi lidi.“
Michal oči neotvíral. Pod víčky viděl červené a žluté kruhy, vzájemně se prolínaly a tvořily zajímavé obrazce.
„Slyšíš?“
Hlas byl tichý a zastřený, přesto uklidňující.
„Nespi. Chci vidět tvoje oči.“
Dívka dvěma prsty Michalovi nešetrně rozevřela víčko levého oka. Michal prudce mrkl, oko se mu zalilo slzami. Dívka nepovolila a tiše se smála.
„Nic nevydržíš.“
Michalovi oko pálilo. Vyškubnul se jí a promnul si ho pěstí.
„Vstávej.“
Michal se překulil na bok. Cítil, že víno, které včera pil dlouho do noci, z něho ještě nevyprchalo. Bolela ho hlava. Rozvrzaná postel pod nimi se zhoupla. Dívka se k němu přimkla a dýchla mu za krk.
„Spíš, spíš, spíš. S tebou není žádná sranda.“
„Hmm…“
„Slyšíš? Nespi. Všímej si mě.“
Dívčiny rty se mu přisály k šíji. Příjemný dotyk jazyka se po chvíli změnil v bolestivé kousnutí.
„Au,“ Michal se chtěl odtáhnout, ale dívka se mu zahryzla do ramene. Aby ji setřásl, musel se posadit.
„Konečně.“
Dívka ho pustila a rozverně do něho strčila tak, že spadl z postele. Podlaha byla studená. Nahý Michal se zvedl a znovu vklouzl k dívce pod tenkou přikrývku. Dívka mu uvolnila místo.
„Včera s tebou byla větší legrace.“
Michal se rozespale rozhlížel. Dívka byla rozcuchaná, hubené tělo měla uvězněné v těsném šedém tričku, pod kterým se rýsovaly špičaté tvrdé bradavky malých prsou. Na kostnatých ramenou měla vytetované rozšklebené hadí hlavy. Dlouhé neopálené nohy s několika modřinami pod koleny si skrčila pod vystouplou bradu. Nehty na nohou měla odrostlé a ten na pravém palci byl ošklivě ulomený. Tmavé kruhy pod šedýma úzkýma očima vyvolávaly dojem, že je nemocná. Natáhla se k židli, přes kterou byly přehozené úzké džíny, a z kapsy vylovila cigarety. Zapalovač třikrát neposlechl, než se jí podařilo zapálit. Nabídla cigarety Michalovi. Jednu vytáhl, čekal, až mu dívka připálí. Kdyby neměla špínu za nehty, měla by krásné štíhlé prsty. Pak si zase lehli na postel, dívka se mu uvelebila na rameni.
„Vůbec nemluvíš,“ řekla vyčítavě. „Když nemluvíš, tak mě musíš bavit jinak.“
Michal mlčky kouřil a díval se do stropu obloženého dřevěnými palubkami. Byly nakřivo, i když, možná že se mu to zdá. Dívka mu vzala z ruky cigaretu a strčila si ji do pusy.
„Neumíš to. Držíš to jako malej smrad.“
Michalovou dlaní si pak začala hladit hrudník. Michal jí ruku nechal. Zavřel oči. Dostavilo se vzrušení. V hlavě se mu opět rozvířily barevné kružnice. Převládala zelená. Zkušeně jí zajel pod kalhotky. Zasténala. Michal z ní bez ostychu kalhotky stáhl. Prodlevy mezi milováním byly čím dál kratší. Měl pocit, že od toho posledního neuběhlo ani půl hodiny. Dívka si na něho lehla. Cigarety vyplivla na podlahu. Byla cítit kouřem a potem, přesto mu její dotyk nebyl nepříjemný. Byl rád, že není sám, a milování s ní v něm kupodivu nebudilo žádné záporné emoce. Připomínala mu špinavou, zatoulanou smutnou kočku. Měl chuť ji hladit a konejšit.
Přejížděl jí dlaní po hubených zádech, kdyby se mu chtělo, hravě by jí spočítal všechny obratle a žebra. Dojímalo ho, jak se snaží být něžná, i když ho ukrutně tlačila kyčelními kostmi. Necítil k ní nic víc než společné sdílení samoty a komplikovaného světa. Když ale párkrát během týdne, co u ní bydlel, odcházela do města, netrpělivě čekal, až se vrátí.
„Venku cedí,“ řekla náhle a odstrčila ho stranou. „Slyšíš to?“
„Hmm.“
Michal se z ní zklamaně vyprostil. Už si zvykl, že dívka milování nikdy nesměřuje k vyvrcholení. Ještě chvíli ji snažil hlazením přimět k akci, ale nedala se. Nechal ji tedy a soustředil se na pozorování kouře z cigarety.
„Řekni jo.“
„Jo.“
„Ty skoro nemluvíš, proč?“
Michal pokrčil rameny. Mluvení se mu už pár dní zdálo zbytečné a namáhavé.
„Budeme odsud muset vypadnout. Začala škola.“
„Škola?“
„Ale. Tak přece umíš mluvit.“
Dívka se k Michalovi pevně přitulila. Přišlo mu absurdní, že se budovy škol v celé republice naplnily dětmi a jeho místo v lavici v odborném učilišti zůstalo prázdné. Máma určitě šílí. Odjakživa nesnášela, když měl tendence školu flákat. Máma… okamžitě vzpomínku odehnal.
„Jo. Skončily prázdniny a táta si sem začne pravidelně na víkendy tahat svoje kočičky. Musíme zmizet. Posral by se, kdyby mě tu viděl. On se za mě před nimi totiž stydí. Některý ty jeho číči jsou totiž mladší než já.“
Michal cítil, že by se slušelo zeptat se, kde má dívka mámu a proč se toulá, ale její osud ho vůbec nezajímal. Nakonec, ona se ho taky na nic neptala, snad proto mu nevadilo s ní trávit všechen čas. Byla náhoda, že ho před pár dny na lavičce u vlakové zastávky v lese oslovila sama. Nemáš kam jít, co.
I teď se na něho dívala s pobaveným úsměvem.
„Slyšíš? Máš kam jít? Že se ptám, co.“