Sladký jako med

Petra Braunová

 

Člověk se dostane na dno, ani neví jak.

Pokud máte jiný názor, můžete se přít, já mluvím sám za sebe.

Vždycky jsem si myslel, že se takové věci stávají jenom těm neschopným a naivním.

Nikdy jsem nebyl neschopný. Nikdy jsem nebyl naivní.

Neusmívejte se tak blahosklonně, tenhle úsměv ženám nesluší.

Už jako pětiletý jsem dokázal obehrát mnohem starší kluky. Nikdy jsem neměl dlouhé prsty, přesto se mi v nich karty míhaly tak rychle, že přecházel zrak, fixloval jsem nejlíp z celé party.

Půjčte mi ruku… vidíte? Moje je mnohem menší než ta vaše. A stejně bych vás obehrál. Počty mi nikdy nešly, přesto jsem se nikdy nepřepočítal. V samoobsluze jsem pravidelně ukradl tatranku – nikdy mě nechytili.

Proč se pohoršujete? Vy jste nikdy nic neukradla?

Uměl jsem se lidem dívat do očí a lhát až se mi prášilo od pusy. Dokázal jsem dvěma nasliněnými prsty odpřísáhnout jakoukoli lež. Zjistil jsem, že mi lidé věří, stačilo neuhýbat pohledem a mluvit spisovně.

Nedívejte se na mě tak opovržlivě. I vy přece lžete.

O tom, jak to chodí mezi mužem a ženou, jsem se přesvědčil škvírou mezi dveřmi už v osmi. Něco jsem pochopil sám, něco mi ukázali v partě. Nemůžu říct, že by mi to bylo poprvé příjemné. Ale ukažte mi toho, komu je to poprvé příjemné.

Ani vy to nemůžete tvrdit.

Na nepřístupné filmy jsem pravidelně chodil od páté obecné. Uvaděč vždy strčil krabičku startek do kapsy a sám mě posadil na nejlepší místo ke kamnům.

Vytáhl jsem a s vlasy sčesanými do očí jsem brzy vypadal na patnáct. Holky, které jsem ve tmě majetnicky objímal kolem ramen a ve vypjatých scénách jim hladil kolena, to vůbec nepoznaly.

Milovaly mě, líbilo se jim, že jsem pozorný a něžný, říkaly mi často, že jsem sladký – sladký jako med. Miloval jsem se s nimi, i když do srdce mi nepronikla žádná z nich. Líbily se mi jejich hebké paže a horké rty, znáte na světě něco úchvatnějšího než dívčí rty?

Neuhýbejte pohledem. Dívčí rty jsou krásné, sladké. Sladké jako med. I vaše rty jsou takové. Dívky kolem mě se jen rojily. Laskal jsem je, napínal jsem je jako struny, fascinovalo mě cítit, jak se mi chvějí v náruči. Stačil jeden jediný pohyb a dělaly to, co jsem chtěl já. Dělaly věci, o kterých byly přesvědčeny, že by je nikdy nedělaly. Nikdy a s nikým. Přesto je dělaly – se mnou.

Netvařte se tak nevěřícně. Podlehla mi každá, na kterou jsem ukázal. Přitahoval jsem je jako magnet. Líbilo se mi s ženami manipulovat, přesouvat je z místa na místo, tam, kde jsem je chtěl mít já. Fascinovalo mě, jak jsou zranitelné.

Ne, nikdy jsem žádné neublížil.

Nikdy.

Stačilo dívat se jim upřeně do očí… Přicházely za mnou samy. Máte krásné oči.

Vydržel jsem se dívat dlouho, a něžně. Ženy milují něhu.

Vzít je za ruce… Máte krásné ruce. Dlouhé prsty. Hrajete na piáno? Miluji dívky, které hrají na piáno.

Brzy se mi sex stal drogou. Nemohl jsem bez něho být. Nepamatoval jsem si jejich jména, vnímal jsem jen jejich horké dotyky, jejich vůni, jejich chuť. Hořkosladkou chuť. Víte, že každá dívka má svou vlastní nezaměnitelnou chuť?

Nakloňte se blíž, ještě blíž… Vy se chvějete…  Ach bože…Vidíte? I vy ji máte.

Přece víte, jak se léčí závislost. Člověk nesmí oné látky pozřít ani miligram. Nesmí ji vidět, nesmí se k ní přiblížit. Prožít dlouhé vyčerpávající období odvykání. Anebo se jí musí obklopit, mít ji stále dostatek, nebát se, že ho zahubí.

Nebál jsem se.

Nikdy jsem se nebál. Obklopil jsem se ženami.

Nic na světě ale netrvá věčně. Nejsem hloupý.

Jednoho dne se objevila ona. Stála ve dveřích a díval se na mě. Opovržlivě. Přezíravě. Jak jinak. Nelekl jsem se. Čekal jsem ji.

Od té doby je mi v patách. Vidíte ji? I teď tu stojí.

Taky vás překvapuje, jak je půvabná?

Nebojím se jí. Myslím si, že jsem nic neudělal špatně. 

Je mi to jen líto, život je přece tak krásný, a sladký.

Běžet už, chci s ní zůstat sám.

Obraťte mě na druhý bok, děkuji. A lampičku nechte svítit.