Kuba nechce číst - ukázka z knížky

Kuba nechce psát

           Za oknem svítí sluníčko. Venku křičí děti. Honí se za míčem.

         „Gól!“ slyší Kuba. Sedí ve svém pokojíku u stolu. Je velmi smutný. Okusuje tužku a zamračeně hledí do sešitu. Jak rád by už šel ven! Psaní ho nebaví.

         „Už to máš?“ ozve se z kuchyně tatínek.

         Kuba neodpoví. Skloní se co nejvíc k sešitu. Pevně stiskne tužku a s vyplazenou špičkou jazyka ztěžka vykroutí na papír další vlnku. Ach jo. Zklamaně hledí na svůj výtvor. Psaní mu nejde. Vlnky před ním poskakují na řádku. Jedna je dole, druhá nahoře. Vůbec se mu nelíbí. Vezme gumu a gumuje. Vlnky zmizí. Místo nich se v sešitě objeví ošklivé šmouhy. Kuba přitlačí na gumu. Ale co to? Místo šmouhy se v sešitě objevila díra!

         „Kubo! Už jsi hotový?“ volá tatínek.

         Kuba obrací stránku a podívá se na druhou stranu. Namouduši! Díra je z obou stran. Co teď? Slyší, že tatínek otevírá dveře. Rychle sešit zavře.

         „Už to mám, tati,“ volá a schovává sešit do tašky. „Už můžu jít ven?“

         Tatínek kývne: „Tak běž.“

         Kuba letí po schodech. Hurá! Tatínek nic nepoznal.

         Kuba má štěstí. Maminka je v divadle na zkoušce. Večer má vystoupení. Kdyby byla maminka doma, jistě by chtěla úkol vidět! Kuba běhá celé odpoledne venku. Hrají fotbal. Kuba je dobrý hráč. Kluci ho chválí, i ti docela nejstarší. Tatínek mu slíbil, že ho přihlásí do opravdového fotbalového oddílu.

         „Kubo! Domů!“ ozve se z okna.

         Tatínek volá. I ostatní kluci se rozběhli do svých domovů. Mají obrovský hlad a žízeň!     

         Kuba usedá za stůl. Táta je dobrý kuchař. Maminka je v divadle tak často, že se tatínek musel naučit vařit. Vaří ale rád. Dnes Kubovi připravil karbanátky. Kuba se olizuje. Mňam.

         Tatínek Kubovi napouští vanu. Kubovi se v teplé vodě zavírají oči. Běhání za míčem ho unavilo! Ve svém pokojíku se pak obléká do pyžama. Očima zavadí o školní tašku. Vzpomene si na nepovedený domácí úkol. Ach ne! Co zítra řekne paní učitelka? Neměl by zkusit vlnky napsat znovu? Ano, rozhodne se. Až  tatínek usne, rozsvítí si lampičku a úkol napíše ještě jednou.

          Tatínek se přijde na Kubu do pokoje podívat. Kuba leží v posteli a dělá, že spí. Tatínek zhasne a zavře dveře. Kuba čeká dlouho, až skoro usne sám. V bytě je úplné ticho. Vstane a rozsvítí si lampičku. Z tašky vyloví sešit. S povzdechem si prohlíží vygumované díry. Stránka je vůbec celá pomuchlaná a umazaná. Kuba se nadechne a jedním škubnutím ji ze sešitu vytrhne. Rychle stránku zmačká do kuličky a schová pod polštář. Další pokus!

          Se zatajeným dechem zkouší napsat vlnku znovu. První se docela povedla. Druhá ještě ujde, ale ta třetí! Už zase plave někde nad linkou. Čtvrtá se nepovedla vůbec. Kuba čím dál tím silněji tlačí na tužku. Tlačí a píše. Páni! Tím tlakem udělala tužka v papíru také díru. Ne velkou, docela malou dírku. Ale přesto je vidět i na druhé straně! Kuba hledí vykuleně do sešitu. To je strašné! Co teď? Nerozmýšlí se dlouho. Škub a ze sešitu mizí další stránka.

          Kuba už je celý rozčilený. Píše rychle. Podle toho to ale také vypadá. To, co čmárá do sešitu, se vlnkám vůbec nepodobá. Kuba se dá zklamaně do breku. Slzy padají na papír a rozmazávají jeho veledílo. Kuba vztekle vytrhává i tuto stránku. Ani se ji nesnaží schovat. Hodí ji rovnou na zem. Popotahuje. Je unavený. Chce se mu spát. Tak tedy naposledy, rozhodne se. Píše, ale pod tlakem jeho ruky se náhle zlomí tužka! Kuba udiveně kouká. Špička tužky je pryč. Tužka přestala psát.

         Kuba hledá v penálu ořezávátko. Snaží se tužku ořezat, ale ta se pořád láme. Láme a láme. Až je docela krátká. Konečně. Vypadá to, že se mu podařilo ji ořezat. Kuba smete na stranu odřezky z tužky, které mu padaly do sešitu. Sešit je celý pomačkaný a  povážlivě se ztenčil. Kubovi je to ale už jedno. Je strašlivě unavený. Teď se to musí podařit!

         „Kubo!“ ozve se za ním.

         Kuba se lekne. Ruka sebou škubne a na stránce je v tu chvíli dlouhá čára.

         „Co tu vyvádíš? Vždyť je noc!“ Maminka stojí překvapeně ve dveřích.

        Vracela se z divadla a uviděla světlo v okně Kubova pokojíku. Také ona je polekaná. Kuba hledí vyděšeně na čáru v sešitě. Je skoro přes celou stránku. Maminka všechno zkazila. Kuba zase pláče.

         Maminka bere do rukou sešit a prohlíží si to boží dopuštění. V pokoji se objevil tatínek. Je rozespalý.

         „Co se to tu děje?“ ptá se.

         „Jak to, že si Kuba neudělal úkol odpoledne?“ ptá se přísně maminka.

         „Ale…“ tatínek se rozpačitě drbe ve vlasech. „Vždyť si ho udělal?“

         „A zkontroloval jsi ho?“

         Maminka se na tatínka mračí. Tatínek se mračí na Kubu. Kuba pláče.

         Maminka si povzdychne. Posílá Kubu spát. Nemá cenu psát úkol teď, když je tak unavený.

         „Zítra ráno to paní učitelce vysvětlím. A koupím nový sešit,“ povídá maminka.

         Měsíc nakukuje oknem. Prohlíží si tu spoušť v otevřeném sešitě, který maminka nechala na stole. Ach ouvej, myslí si. Ještě že nemusím chodit do školy.