Kuba nechce prohrávat- ukázka z knížky

Pan učitel zapisuje výsledky. Závod dívek skončil. Děvčata se vrhají k lahvím s vodou. Blíží se závod kluků.

Děti tuší, že pan učitel dal do dvojice Kubu se Sebastiánem. Však měli nejrychlejší časy při tréninku.

V obou chlapcích hrají nervy. Jen Sebastián se na rozdíl od svého soupeře usmívá. Ví, že na něm mohou spolužačky oči nechat. Má nový dres s anglickým nápisem.

Kuba je vystresovaný.

„Prohraješ,“ sykne Sebastián tiše. „Jsi horší než já.“

Překvapený Kuba nestačí odpovědět. Zazněla píšťalka ke startu. Kuba vyráží o pikosekundu později. Sebastián letí jako s větrem o závod. Kuba za ním. Dupe mu na paty, ale předhonit ho nedokáže. V hrudi se mu rozlila bezmoc. Sebastián ho podrazil těsně před startem, to není fér. Jenže co teď? Má to Kuba vykřičet na celé kolo? Už několikrát ho učitel za chování napomenul.

Pan učitel sčítá výsledky. Kubovi není ani útěchou, že dohromady mají se Sebastiánem stejný počet bodů.

Děti se vracejí do šatny. Kuba se loudá poslední. Ve dveřích se srazí se Sebastiánem. Má pocit, že tu na něho schválně čeká.

„Uhni,“ zahučí Kuba.

Sebastián se ale nemá k činu, a tak do něho Kuba prudce strčí. To neměl dělat! Nevšiml si, že do šatny přichází i pan učitel. Zahlédne strkanici. Někteří kluci se přidávají ke Kubovi, jiní k Sebastiánovi. Kuba ztrácí hlavu. Mydlí Sebastiána hlava nehlava. Ten se jenom chrání rukama.

„Jakube!“ ozve se přísným hlasem.

Sebastián spustí ruce, tváří se jako svatoušek.

Kuba zmučeně vzhlédne. Teď určitě dostane poznámku do žákovské a maminka bude hrozně smutná. Ale pan učitel nic takového nepožaduje.

„Děti,  mám starost. Vaše třída mi připadá jako rozbitý budík. Musíme něco udělat, aby se kolečka poskládala zpátky a hodiny začaly tikat.“

Pan učitel bere Kubu za rameno a odvádí ho kousek stranou od šatny. Pan učitel je vysoký, Kuba mu sahá sotva nad břicho.

„Poslechni, Kubo, tohle je vážná věc. Musíš na své žárlivosti zapracovat. Přemýšlej do zítra, co by ti skutečně pomohlo. Kromě toho, že máš chuť Sebastiána zamordovat. Pak si promluvíme.“

Kuba se vrací do šatny. Nehledí vpravo ani vlevo. Rychle ze sebe shodí barevný dres a obléká si modré tričko. Je pomalý, aby se při odchodu zase nestřetl s tím vejtahou, jak v duchu říká Sebastiánovi.

Johanka se po kamarádovi ohlédne. Jenže Kuba její pohled zachytí a místo, aby u ní hledal pomoc,  ošklivě se na ni zašklebí. To neměl dělat! Johanka se urazila. Vyplázne na něho jazyk a schválně doběhne skupinku dětí, které ze školy doprovázejí Sebastiána.