Co všechno umějí matky

 Petra Braunová

 

Matka umí šest až dvanáct hodin vydržet bolest, která se dá přirovnat k nabodávání zaživa na kůl.

Matka se po té bolesti umí posadit, dítě pochovat a zatelefonovat manželovi.

„Ahoj, tak už je na světě.“

„Cože??? Fakt? To šlo dost rychle, ne?“

„Je to kluk.“

„Kluk? Tý jo! Fakt kluk? A je v pořádku?“

„Jo, vypadá, že jo.“

„Teda to je skvělý! Je mi podobnej?“

„Je to celej ty.“

„Fakt já? Má vlasy?“

„Má vlasy. Prosím tě, nezapomeň si sníst tu polívku, co jsem ti nechala v lednici.“

„Jasně… A má všechny prsty a tak?“

„Jo, má všechno, co má mít.“

„Páni. Tak to se musí oslavit!“

„Prosím tě, nezapomeň si sníst tu polívku, ať nezkysne.“

„Jasně. To je bomba! Kluk…“

Matka umí vstát pětkrát za noc, umí ukonejšit dítě a vrátit se k manželovi pod peřinu tak potichu, aby ho nevzbudila.

Matka umí pohlídat, nakrmit a přebalit jakékoli cizí dítě.

„Bééééé…“

„Neplakej, tvoje maminka za chvilku přijde.“

„Bééééé…“

„Koukni, namaluju ti domeček.“

„Bééééé…“

„To je hezkej domeček, viď. A víš, co je tohle?“

„Bééééé….“

„To je komín!“

Matka umí porozumět jakémukoli dětskému žvatlání a má s dítětem svatou trpělivost.

„Úji?“

„Ano, to jsou úly.“

„Ely?“

„Ano, tam bydlí včely.“

„Zzzzzzzzzz?“

„Ano, včelička dělá bzzz.“

„Au!“

„Ano, když jí budeš zlobit, tak tě píchne.“

„Bééé! Tůtů šíší báčí!“

„Nebreč, táta ti ty světýlka k tomu autíčku přilepí…“

„Úji?“

„Ano, to jsou úly.“

„Ely?“

„Ano, tam bydlí včely.“

„Zzzzzzz….“

Matka umí pochválit.

„To jsem ti namaloval.“

„To je nádherný obrázek! Ty jsi šikovný!“

„Hádej, co to je!“

„Mistička a na ní rajčátka?“

„Ne!“

„Tak jahůdky?!“

„Ne.“

„Tak je to stromeček a na něm rostou třešničky?“

„Ne. To je vlk a papá Čelvenou Kalkulku!“

Matka umí pochopit jakýkoli dětský problém.

„Já tam nepudůůůůů.“

„Ale jdi ty. Musíš do školky, protože já musím do práce.“

„Já tam nechcíííííí.“

„Ve školce je to přece moc prima.“

„Nenííííí. Je to tam hnusnýýýý!“

„Není to tam hnusný. Taky jsem nechtěla chodit do školky, ale pak se mi tam hrozně líbilo…“

„Já nechci punčocháčéééé.“

„Byla by ti zima. Všichni nosí v zimě punčocháče.“

„Medvědi néééé.“

„Medvědi ne. Ale ty nejsi medvěd…“

„Já nechci lukavicééééé.“

„Byla by ti zima. Všichni nosí v zimě rukavice.“

„Medvědi néééé.“

„Medvědi ne. Ale ty nejsi medvěd.“

Matka umí spolknout slzy, když po rozvodu předává dítě na víkend bývalému manželovi.

„Tak tam buď hodný a ukaž tátovi, jak umíš sám hezky papat a spinkat a chodit sám na záchod a jak už poznáš některý písmenka.“

„Proč nejedeš s náma?“

„Protože mám hodně práce.“

„Říkala jsi, že v sobotu a v neděli není práce.“

„Než se vrátíš, tak doma hezky uklidím, víš?“

Matka umí spolknout slzy, když po víkendu bývalý manžel dítě vrací a dítě drží velké nové auto.

„To je krásný auto!“

„To mi dala Pája.“

„Pája? Jaká Pája?“

„To je tátova nejlepší kamarádka. A to je teďka i moje nejlepší kamarádka.“

Matka umí porozumět jakékoli záhadě.

„Mami, já jsem se na ty hodiny jenom koukal, ale teďka tam ty rafičky vůbec nedrží (foťák nefotí, fén nefénuje, vysavač nesaje…)

Matka se umí naučit rovnice, převody, fyzikální zákony a Mendělejevovu tabulku prvků.

Matka umí současně dítě zkoušet z dynastie Habsburků, míchat cibulku a telefonovat.

Matka umí pár minut před odchodem dítěte do školy vyčarovat čtvrtky (štětec č. 4, bělobu, hřebík, bílou bavlnku, červenou látku, obinadlo, lepidlo, pytlík osení…)

Matka umí dítěti podpořit sebevědomí a být diplomat.

„Mami, jsem hezkej?“

„Jsi hezkej. Až se ti zhojí ta vyrážka na obličeji a přestaneš si kousat nehty, tak budeš dokonce moc hezkej.“

Matka umí ustoupit.

„Mami, já v sobotu nebudu spát doma, jo? Kámoš slaví narozky.“

„Kde bydlí ten kámoš?“

„Ale mami, to je přece jedno, kde bydlí, nic se mi nestane. Jo a prosím tě nevolej mi tam. Vypadal bych jako kretén.“

Matka umí dítě pochopit.

„Mami, chápej, já s tebou nemůžu jet na chatu. Mám schůzku s Klárou (Bárou, Míšou, Lenkou….).“

„Myslela jsem, že mi pomůžeš prořezat stromy.“

„Ale mami, ona Klára (Bára, Míša, Lenka…) nemá přes týden čas, musí se učit.“

Matka umí držet jazyk za zuby.

„Mami, pozval jsem domů Báru, ale prosím tě, to je jiná Bára než ta, co jezdila na koni, tahle Bára chodí tancovat. Hlavně jí neříkej, že tu byla tamta Bára, budeš si to pamatovat? Jo a taky jí neříkej, že s námi na chatě byla Veronika, jo?“

Matka umí uvolnit místo.

„Mami, nemohla bys jet tenhle víkend na chatu? Anebo k babičce?... no a co k té tvé kamarádce do Plzně?“

Matka umí dítě pustit z dohledu a umí skrýt obrovský stesk.

„Mami, já jsem se rozhodl, že pojedu na nějakou dobu do Austrálie (Ameriky, Nový Zéland...)“

„Na jak dlouho?“

„Tak na rok?“

Matka umí strávit, že se její dítě rozhodlo žít samo (s Bárou, Klárou, Míšou…).

„Ty si ji budeš brát?“

„Ne, proč?“

Matka umí dítě milovat bezpodmínečnou ryzí láskou. Umí mu dát svou porci zmrzliny (hranolek, masa…), umí mu vyčesávat vši, umí ho držet v náruči, i když zvrací anebo má nakažlivou vyrážku po celém těle, umí být kvůli dítěti vzhůru celou noc a pak jít druhý den do práce, umí mu jet naproti v kteroukoli denní a noční dobu, umí mu dát poslední korunu, umí pro něho dýchat, cedit vlastní krev a umí mu odpustit cokoli na světě.

Ve prospěch dítěte se umí vzdát sama sebe.

Je velmi zvláštní, že matky neumějí jednu zásadní věc.

Žádná matka na světě neumí zařídit, aby její dítě bylo v životě šťastné.