Ukázka z knížky

Nina se v Praze pořád necítí jako doma. Srdce zanechala na Moravě. Pražáky vnímá jako falešnou sebranku, se kterou nechce mít nic společného. Vsugeruje si, že je v Praze jen na skok – ale jen co dostuduje, odjede a nikdy se nevrátí. Víkend co víkend mizí v Brně. Může proto docela dobře střídat hystericky zamilovaného veterináře Vaška Vašáka, který jí neustále vyhrožuje sebevraždou, a zádumčivého studenta režie Honzu Kačera, který se od ní v Praze nehne ani na krok. Závodní veslař Vašák s tváří Roberta Redforda, opálený blonďák, plný energie a ukřivděné lásky versus bledý, obrýlený, tichý a urputný tmavovlasý romantik Kačer. Přestože on lavíruje mezi půvabnou a téměř dokonalou spolužačkou Aglaiou Morávkovou a Ninou, jednoznačně vyhrává asketická Nina.

Honzu láká, že s ním nekoketuje, naopak je velmi uzavřená a svým způsobem chladná a protivná. Mockrát se přesvědčil, že jejím vzorem je nedosažitelný otec, bohém Tunal, který byl schopný za poslední stovku koupit holkám zmrzlinu anebo pudlíkovi Pukovi, kterého vozil na motorce, řízek.

Budoucí režisér Honza ví, že nikdy Tunala nepředčí, dokonce se o to ani nepokusí, přesto se rozhodne Ninu získat. Čtou stejné knihy, obden chodí do divadla či nově otevřené Laterny Magiky a společně rozebírají všechna představení, která navštíví. Honzova metoda pozvolného lapení Niny je důsledná a nese ovoce. Nehraje si na slovního eskamotéra, ale usiluje o její duši.

Nina necourá se spolužáky po hospodách, s Honzou obdivují mistrovství pražské herecké elity a pozorně sledují a posléze

rozebírají každé hnutí po jevišti. Honza se záměrně stylizuje do role chudého romantického naivky, je fascinovaný, že ho Nina, dívka z nóbl brněnské rodiny uznává, a osobuje si na ni právo. Toulají se po okraji Prahy, krmí se chlebem namazaným sádlem a škvarky anebo masovými americkými konzervičkami UNRRA, kterých má Nina od maminky v zásobě stále dost.

Honza Ninu dennodenně doprovází do podnájmu, diskutují o pražské kulturní scéně celé dlouhé hodiny. Dokonce se stává, že si Honza na zpáteční cestě u Anděla uvědomí, že zapomněl něco důležitého k diskuzi dodat, a vrací se, aby házel Nině do okna kamínky tak dlouho, dokud ho neotevře. Jistě je zajímavé vědět, že ho Nina nikdy nepozve dál. Na kolej Honza doklopýtá až s ranním kuropěním. Není divu, že Jan Kačer nikdy není schopen ráno vstát a první hodiny ve škole pravidelně chybí. Pochopitelné je pak zvolání profesora praktické dramaturgie a vedoucího katedry divadelní vědy Františka Götze, když se k němu Honza dostaví na první zkoušku: „Studente, vás jsem nikdy neviděl!“

Nina za sebe nechá rozhodnout čas – a ten hraje ve prospěch trpělivého moudrého Honzy. Ačkoli na Ninu stále myslí Vašek Vašák a dokonce má jednoho dne neuvěřitelně totožný nápad s Honzou – k jednadvacátým narozeninám Nina dostane od Kačera dvacet růží bílých s jednou červenou uprostřed, od Vašáka naopak.

Přestože se Nina na hodiny herectví pečlivě připravuje, s nelibostí vnímá, že pořád není dobrá. Proti ní bohužel hraje i její vlastní aristokratický profi l, který se tak líbí Kačerovi, ale který neustále kritizuje profesorka Eva Šmeralová. Kvůli rovnému nosu, který se tak liší od pršáků kyprých slovanských žen, Nina nesplňuje typ proletářky. Šmeralová má důvod poukazovat na „buržoazní původ“ studentky Divíškové, tudíž nepovažuje za vhodné, aby tento „měšťácký spratek“ ve studiu pokračoval.

Nina v duchu uvažuje, zda nebylo lepší jít studovat archeologii, obor, který ji už na střední škole zajímal. Fascinuje ji, že archeologické nálezy dosvědčují, že se ženy od nepaměti chtěly líbit, nosily korále, náramky a do vlasů si připínaly spony. Možná by nebylo špatné schovat se v nějakém muzeu a zkoumat historii. Touha po divadle ale převládla. Nina se snaží, ale s politováním zjišťuje, že je mezi hereckými spolužačkami Libuší Švormovou, Marií Vikovou, Miriam Hynkovou, Zdenkou Hadrbolcovou, Aglaiou Morávkovou, i spolužáky Františkem Husákem, Václavem Martincem, Honzou Třískou a Karlem Sekerou nejhorší. Šmeralová Ninu dusí, kde může.

„Přece chápeš, že musíš vadit ženský, která souloží jen na 1. máje,“ utěšují ji se smíchem spolužačky.

Protože je v ročníku málo kluků, s adepty herectví často hrají i studenti režie: Honza Kačer a Evžen Němec. Honza tak má z první ruky informace o tom, že se nad Ninou stahují mraky. Na konci druhého ročníku DAMU Nině skutečně hrozí vyhazov. K velké úlevě se za ni však postaví sám Radovan Lukavský, který prohlásí, že právě pro svůj netuctový vzhled mu Nina Divíšková uvízla v paměti a dle něho má talent, který se možná projeví mnohem později, ale je důležité, aby vydržela. Proti všem ji prosadí do dalšího ročníku. Nina se snaží, jak nejlíp umí. Je deset let po válce, na repertoáru jsou ruské hry. S Honzou Kačerem donekonečna piluje přidělené role, do brněnského altu se pokorně snaží vmísit požadovanou naivitu, tak jak vyžaduje moskevské realistické divadlo a profesorka na hlasovou výchovu Fierlingerová. Oleg Koševoj je pro nekonvenční Ninu utrpení. Ví však, že je dobrá při hodinách pohybové výchovy. Při výuce historických tanců se cítí nejlíp. Stará paní profesorka Kröschlová ji chválí. Hrbící se spolužák Honza Tříska však často slyší unavenou výtku: „Tříska, s takovou se ke dvoru nedostaneš…“

Nina se stěhuje na kolej v Hradební ulici, bydlí s veselou houslistkou Evou Červenkovou. Nezapomenutelný zážitek jim přinese setkání se slavným ruským violoncellistou Mstislavem Leopoldovičem Rostropovičem. Koncertuje v Brně a nemá kde korepetovat. Maminka Elmarita mu nabídne svůj sál s pianem, kde léta provozuje rytmiku. Z Brna se Rostropovič přesouvá do Prahy, kde sklízí obrovský úspěch po koncertě na Pražském jaru v Rudolfi nu. Nina využije známosti maminky a přitáhne tohoto nadaného, ale nesmírně šeredného mužíka na kolej. Pospíšil housle, Jírovec cello a Bílek piano – Rostropovič po první přehrávce okouzlí naprosto všechny. Usedá zády k pianu a s neuvěřitelně zkroucenýma rukama zahraje Varšavský koncert.

Nina je unešená. Přijme pozvání na oběd a ve chvíli, kdy si uvědomí, že má být dávno ve škole, Rostropovič hází v restauraci na stůl tisíc korun a v rozevlátém plášti s Ninou v podpaží letí k divadelní fakultě.

zpět na úvodní stránku